Doba od vzniku D* trochu postoupila a kráčí dál a na ceně připojení jestli je datový tok 25 kbps, nebo 50 kbps to již nemá žádný vliv. To že se přenáší hlavička nejen na začátku má také své výhody.

EDGE je opravdu extrémně nouzové řešení. Ani tak nejde o velikost datového toku, ale největší problém je s přidělováním zdrojů. Mechanismus na základě kterého síť rozhoduje, kolik timeslotů a jaké modulační schéma se použije (CS-1 až MCS-10 teoretické maximum 236,8 kbps) pracuje s okamžitým datovým tokem a dalšími parametry jako kvalita signálu, zatížením buňky a.t.d. Díky tomu, že je datový tok relativně malý, tak dochází k stálému přepínaní počtu TS, naplní buffer přidají se TS odteče to najednou, pak se zase ubere a počet TS se zmenší a.t.d. Každá rekonfigurace má nějaký procesní čas a negativně se to projeví v jitteru a v případě byť krátkodobého vytížení buňky (někdo si zrovna klikl na velký obrázek a jsou obsazené všechny volné TS) se nemusí na krátký časový okamžik dostat zpět potřebný počet TS, protože GPRS neumí dělat prioritizaci na základě druhu přenášené informace. V případě HTTP, nebo FTP přenosu by se to projevilo lehce prodlouženou odezvou natažení stránky (u FTP třeba ani to ne, protože trvalý přenos dat by dobrovolně žádný TS neuvolnil tak že by k takovéto situaci nedošlo), pro streaming provoz je to smrtelná záležitost, jelikož dojde k výpadku souvislého přenosu hlasu.

U 3G je situace trochu lepší, princip přidělování zdrojů je o dva až tři řády rychlejší nicméně stejně jsou všechny TCP rámce v kategorii Best Effort t.j. NON-GBR. Toto bude možné plně využívat až u LTE, které má řízení QoS (Quality of Service) na mnohem vyšší úrovni. Docela srozumitelně je to popsané třeba zde:
http://www.roke.co.uk/resources/white-papers/0485-LTE-Radio-Bearer-QoS.pdf
http://www.ixiacom.com/pdfs/library/white_papers/policy_management.pdf